Pro úplnost doplňuji nápad, ke kterému mě myšlenka sportu zavedla. Jde o pojetí lomu jako místa hledání uplatnění handicapovaných ve světě zdravých lidí, probuzení v nich pocitu užitečnosti, smysluplnosti, přínosu pro společnost a mj. také možnosti zaměstnání. K vzájemnému obohacení i zdravých lidí může docházet právě komunikací a kontaktem s handicapovanými. K této myšlence mě přivedla návštěva Neviditelné výstavy v Praze, vřele doporučuji "zažít". Troufám si tvrdit, že vzájemný kontakt různých lidí vede i k vlastní terapii jednotlivých účastníků. Jako příklad uvedu odpoledne v rámci placených průvodcovských služeb. Nevidomí, vozíčkáři a další si v určitých životních situacích chtějí popovídat ve skupině podobných lidí, odpoledne strávené společně může vyvolat pocity uvědomění si a smíření se s handicapem, spíše než kontakt se zdravými lidmi, který naopak může vést k frustraci. Lom ve Zbraslavi je svojí polohou vůči Praze ideální pro podobné centrum. Je mnoho profesí, které mohou handicapovaní provádět stejně, mnohdy i lépe než ostatní lidé. Hledání vhodných činností a architektonické ztvárnění jejich prostor by byla důležitá součást této práce. Po architektonické stránce je to též výzva, práce s materiály zde musí být daleko precisnější, neboť pro orientaci nevidomých v prostoru je to zcela zásadní téma. Centrum by mohlo sloužit i jako relaxační terapie pro stresem trpící manažery, kterých je mnoho a závratně jich vlivem pracovního tempa a náporu přibývá. Už dnes pro ně existují "léčba tmou" a podobně. 

Jsem si vědom závažnosti a obtížnosti tohoto úkolu, ale zároveň také potřeby se tímto minimálně zabývat a rozpoutávat na toto téma společenskou diskusi, jedině tak můžeme jako společnost změnit náš pohled na handicapované a pomoci jim s jejich nelehkou životní situací.